CEC2 - Most - Středa 8.7.2009 - report

Tak za sebou máme další závodní klání v seriálu Czech Endurance Cup 2, tedy jako team. Jednalo se o dodatečně vyspaný závod v Mostě. Jelikož jsme letos příliš času v Mostě nestrávili, byl pro nás odhad našeho výsledku velkou neznámou. Vše začalo klasickym rituálem, tedy naložil jsem svojí motorku a spoustu krámů do dodávky, přesun ke Steposovi, kde jsme doložili jeho motorku a jeho krámy, čekání na Rucka než milostivě dorazí…. Prostě klasika. Při cestě do Mostu nás zastihla pekelná průtrž mračen, což nevěstilo nic dobrého, ale jeli jsme smířeni s osudem. Po příjezdu na autodrom jsme vyřídili nezbytné formality v podobě boxů, nahlášení jezdců, pozdravili známé tváře a začali vybalovat. Když jsme tuto zhruba hodinovou proceduru ukončili, tak nám u piva vyvstala nejdůležitější otázka večera: na jaké gumy přezout Steposovu motorku. Měl nazuty gumy mírně řečeno po smrti a vedle sebe sadu nových slicků a jednu sadu na vodu. Obloha nevěstila nic dobrého, ale předpověď se nezdála být nejhorší. Po zhruba třetim pivu jsme se konečně rozhodli, že přezujem na slicky, ale kola necháme dole, že by se to případně dořešilo ráno podle aktuálního stavu počasí. V průběhu přezouvání se nám box postupně zaplnil přáteli (teamy V2, Lamas Team a Sranda Team), na pokec se taky přidali kluci z Mechanic Toys a tak večer příjemně utekl a zábava rozhodně nevázla. Spát jsme se vydali zhruba kolem, půl druhé ranní a Dawe ze Sranda Teamu ještě stále nebyl na místě. Jelikož v noci poměrně vydatně pršelo nebyly naše myšlenky na zítřejší závod zrovna optimistické, ale Stepos začal surfovat na webu ve svém novém telefonu (musel se pochlubit) J a rozhodl, že to zítra prostě vyjde a bude hezky. Ráno nás přivítalo slunečné počasí a tak jsme mohli konečně v poklidu zkompletovat Steposovu motorku, nasadit nahříváky a soustředit se na tréninky, kvalifikaci a následný závod. Ruck, jak už bývá jeho dobrým zvykem pilně pracoval u jiných teamů a aby toho neměl málo, tak si našel na výpomoc ještě pár nových. Časový plán byl celkem nahuštěn, 9:20 první trénink, hned poté druhý, rozprava s jezdci, kvalifikace a v poledne start závodu. Při prvním tréninku jsem vyjel na trať já a jelikož to byla moje první jízda na mé motorce po měsíci, zajížděné časy tomu plně odpovídaly a já začínal propadat skepsi, že závod dopadne hůř než jsme očekávali. Ještě ke všemu jsem po pár kolech zahlédl v kačírku položenou povědomou R1 a vedle ní kulhajícího Pepu. Ten den tedy dojezdil a tíha padla tentokrát na Máru. Pepa si z tohoto pádu odnesl na 3x zlomený palec na noze.  Do druhého tréninku vyrazil Stepos, kterému jsme pro změnu zapomněli nandat transpondér, takže jsme taky nic nevěděli a šlo se na rozpravu. Kvalifikace byla moje starost, jelikož mám toto privilegium vysoutěženo díky Mišuge Cupu do konce sezóny. Pověsil jsem se tedy za Máru od Lamas v naději, že na mě bude působit jako stimul a podařilo se. Mára tahal svou Ducati 1098 a já to pelášil za ním a hledal místo na předjetí. To se mi povedlo na brzdy na cílovce a i díky tomu jsem zajel lepší čas než Mára a postavilo nás to na startovní rošt na 14 místo právě před Lamas. V průběhu kvalifikace byly ovšem vyvěšeny červené vlajky a my bohužel při pomalé jízdě do depa viděli ležícího Dawa ze Sranda Teamu, který dostal higslider pod boxy a na první pohled bylo vidět že to nebyl pád lehký. Následovala sanitka, dlouhé oštřování a následný odvoz do nemocnice, kde jak jsme se později dozvěděli byly zjištěny poranění poměrně rozsáhlá, ale naštěstí né až tak vážná. Zlomeniny, poranění šlach a vazů, ale nic ohrožujícího život. Takže Dawe hlavně se drž a rychle srůstej. Bohužel se jednalo o předzvěst jak bude vypadat zbytek dne. Na start jsme se tedy zařadili na 14. pozici a opět to byl mazec. Vzrušení, adrenalin, těsně před mávnutím hrobové ticho a start. Povedl se mi nádherně a do šikany jsem vjížděl dokonce na 6 pozici a celkem dlouho se držel. Pak mě předjeli někteří rychlíci a vyrazil první safety car (první ze čtyř! ). Po zajetí safety caru do boxů jsem byl v zatáčce předjet asi 6-ti motorkami (v rozporu s pravidly) a do mého střídání jsem to stihl vrátit pouze čtyřem. Po vystřídání Stepa vyrazil na trať a než se stihl pořádně rozjet, tak opět safety car, za nedlouho další a tak jsme upravili strategii a dohodli se s Ruckem, že nechá Stepose na trati o něco déle a já už potom dojedu zbytek. Ovšem zhruba ¼ hodiny před plánovaným střídáním se ke mně Ruck přihnal, že Stepos signalizuje střídání. Takže zmatek, chaos, hysterie, rychlé oblékání, sundavání nahříváků, sundavání ze stojanů, zahřívání motoru, příprava na přehození transpondéru…………. A nic. Stepos se kolem nás prohnal na cílovce a jel dál. Nu což, řikáme si, asi nám chtěl dát více času a zajede další kolo, když v tom Stepos zase po cílovce vzuuuuuum. A Ruck že už ho teda stáhne a šel si na boxovku stoupnout as cedulí (posléze jsme se dozvěděli, že Stepos nevěděl zda si jeho signálu někdo všiml a celou dobu čekal na tu ceduli. Tak jsme vystřídali, já vyjel na trať a pro změnu….. safety car. Bohužel pro nás jsem si signalizace žluté vlajky všiml pozdě a ještě jsem na brzdy předjel dva soupeře, což nás na konec stálo penalizaci 1 kola a možná i lepší výsledek. Pak už vše probíhalo podle plánu, já dojezdil zbylých 45 minut a v posledním kole jsem zajel náš nejlepší čas z celého závodu. Takže shrnutí: padalo se hrozně moc, mnohdy bylo vidět zbytečné riskování, ale ve výsledku jsme se závodem spokojeni. Celkové 13. místo, 9. místo v kategorii superbike a žádný pád…. Co víc si přát. Mrzí nás Dawova příhoda a přejeme ještě jednou rychlé hojení a Jítě pevné nervy. Vítězství si nakonec odvezli kluci z V2, čili naše přítomnost v boxu opět přinesla někomu prvenství J . A to je asi vše. Těšíme se na další závod