CEC2 - Most - Pátek 11.9.2009 - report

A je za námi další závod, tentokrát seriál CEC2 na mosteckém autodromu. Po nezbytném naložení motorek a nezbytných propriet do dodávky jsme vyrazili dle tradice na drom již odpoledne předchozího dne, tedy 10.9.2009. Cesta probíhala bez problémů a to jsme absolvovali i kontrolu od PČR. Po příjezdu do depa kolem sedmé hodiny večerní nás zaujalo, jak prázdné je parkoviště a že tam není ani nikdo od IV Racingu, tedy pořadatele závodu. Pozdravili jsme se tedy s Plejbou jr. a Kráťou a dostali od nich informaci, že se pokoušeli dovolat Ondrovi z IV a nebral jim telefon. Tak jsme tedy usoudili že je času dost a vyrazili na procházku po trati, spojenou s obhlížením dráhy a hledáním vypadnuvších šroubků z motorek. Po této procházce jsme v boxech dostali informaci, že se stav nezměnil a tak jsme využili otevřených vrat a obsadili box číslo 32 ( box 31 už byl obsazený). Vyložili jsme motorky a vše ostatní do boxu a Stepos zjistil že si nevzal páteřák. Po půlhodině telefonování se mu podařil tento problém vyřešit tím, že mu ho Lama´s vyzvednou v garáži a dovezou. Já přezul zadní gumu, která již byla po předchozím závodě po smrti za jinou jetou, která se zdála být o něco lepší. Stepos díky vyhecované atmosféře s teamem V2, konkrétně s Pimpišem, zakoupil gumy nové a přezul taky. Proběhla totiž sázka o lahev šampaňského, kdo z nás tří (já, Stepos a Pimpiš) to dá pod 1:50, respektive kdo z nás zajede nejlepší čas. No hned na počátku napíšu, že to byl ,,překvapivě“ Pimpiš :-P. V průběhu večera se nakonec dostavil i organizátor celé akce IV a také kolegové do boxu a spřátelený team Lama´s. I oni se zabydleli v boxech a začalo se s tradičním hecováním, popíjením piv a díky Ermolenkovi proběhla i nějaká ta klobáska na grilu. Těch piv jsme nakonec s Márou zvládli celkem dost a tak jsme se šli uložit až zhruba v půl druhé ráno :-D. Při ukládání jsme také zjistili, že máme píchlou matraci a tak jsme díky Steposově předvídavosti mohli spát na jeho lehátkách. Ranní probuzení bylo krušné! Bouchající dveře od boxu mě probudili a mé hlavě se ten zvuk asi tak zalíbil, že mi to tlučení přehrávala celé dopoledne. Venku bylo sucho, ale všude okolo byla mračna, čili se nedalo odhadnout, jaké počasí bude. Jelikož mě ale Stepa ujistil, že jeho telefon žádný déšť nehlásí, začli jsme se připravovat na tréninky, které nám na klidu nepřidaly. V průběhu prvních 3 volných tréninků se na trati 2x objevil Safety Car a spolu s ním i sanitka. Jako první do oficiálního tréninku vyrazil Stepos a vrátil se s časem kolem 2 minut. No nic řekl jsem si, trať je studená, má nové gumy a tak jel opatrně. Do druhého tréninku jsem vyrazil já a i díky vyšší okolní teplotě jsem zajel čas zhruba 1:56. Dohodli jsme se tedy, že pojedu i kvalifikaci a uvidíme jak to dopadne. Ale ten provoz byl prostě šílenej a já dojel zhruba se stajným časem a zařadil nás na startu na 25 místo, za což jsem si od Stepy vyslechl. Poté jsem jsem ještě jeden volný trénink s Pimpišem, od kterého jsem si sliboval, že si opět zvyknu na brzdné body a že mě Pimpi potáhne k lepšímu času. Po prvním zahřívacím kole mi však ukázal že mám jít před něj, tak mi nezbylo než začít jet podle sebe a snažit se na to přijít sám. Pár kol před koncem jsem Pimpiho na brzdách zahlédl vedle sebe a tak jsem ho pustil a role jsme si obrátili. Výsledkem tohoto tréninku bylo moje zlepšení o 1s, což znamenalo 1:52.8. A pak přišel na řadu závod do kterého jsme vstupovali s taktikou, že budem střídat po půl hodinách… No startovní procedura proběhla poprvé bez Rucka, který si válel šunky u moře a tak jsem Steposovu hujdu přidržoval já. Stepa pokojně odkráčel na protilehlou stranu dráhy, prohodil pár rádoby vtipných gest maskujících jeho silnou nervozitu, zaklapl tmavé plexi maskující jeho orosené čelo a strachy skleněné oči. Ondra dal pokyn ke startu odmávnutím zelené vlajky a Stepos vyrazil, až se mu cejcha pod kombi celá zaklepala. Doběhl ke mně, naskočil bike, nastartoval a …….. chcíp. Stepos startuje znovu a kolem nás prolítavají další a další jezdci původně postaveni za námi. Na druhý pokus se start daří a do prvního kola odjíždíme na krásném 39 místě. Všichni co ale Stepu na startu předjeli netušili, že do retardéru přilítne s pěnou u huby a prostě to tam hodí. Čili po prvním kole 23 místo a já očekával další vzestup startovním polem. Dokonce to tak i vypadalo, když jsme byli další dvě kola na 21 místě, leč pak přišel propad až na 27 místo, na kterém nás zastihl Safety car (naštěstí ten den jediný).  Stalo se tak přesně po půl hodině a tak jsem čekal než SC dokrouží a naznačil Stepovi zajetí do boxu. Nicméně on nereagoval a pokračoval dál. Při dalším průjezdu mi již naznačil že ceduli registruje a prohodili jsme se na trati. Jak mi později sdělil, cítil se fit a chtěl dát hodinu v kuse, na což jsme ovšem nebyli připraveni a neměli domluvenu signalizaci. Já tedy vyrazil do závodu na 27 místě s tím, že mi po půlhodině bude sigalizováno střídání a tak jsem nehlídal čas, jen se snažil jet jak nejlépe to šlo. Po určité době mi začaly ,,odumírat“ prsty na pravé ruce a já neměl potřebný cit na brzdu. Tento stav mě celkem zaskočil, jelikož se mi toto stává až po delší době než je půlhodina. Jel jsem tedy dál a najednou se na mě rozsvítila kontrolka signalizující prázdnou nádrž, tak jsem si mávnul že chci střídat a Stepa to hned potvrdil cedulí. Dokončil jsem tedy kolo a do boxu zajížděl 11 pozici (jak jsem později zjistil po hodině kroužení v kuse). Výměna transpondéru nás stála 2 pozice a tak Stepa vyrážel na 13 pozici. Nakonec se propadl na 15 pozici celkově a naše konečné umístění byla 10 pozice v kategorii Superbike. Čili přes počáteční potíže úspěch a spokojenost. Spřátelený team V2 se Šiňďou a Pimpišem se umístili na krásném druhém místě, za čož jim upřímně gratulujeme a to i přez to, že s nima pak bylo k nevydržení…:-D.  No a pak už jen balení, odjezd, společná bagetka na pumpě s tou bandou z V2 a hurá domu s očekáváním posledního letošního závodu CEC2 v Brně…..