CEC2 - Brno - Pátek 30.8.2009 - report

Tak za sebou máme další závod a report je na světě :-)

Jak začít… V první řadě byl závod ze strany organizátorů přesunut z 28.8. na 30.8.2009 s tím, že volné tréninky se jedou 29.8.2009 odpoledne. A jelikož se naskytla zároveň možnost přikoupení volných tréninků na celý zbytek dne, Stepos této možnosti využil zároveň s Pepou z depa a náš přesun na okruh tedy probíhal odděleně. Čili Stepa a Pepa v pátek večer a já s Ruckem a Márou v sobotu v poledne. Zatímco já se v Praze probudil do slunečného rána, dorazila mi od Stepose sms ve znění : a už chčije! No nic, řekl jsem si, dopoledne se to vykape a na tréninky bude sucho. Jak jsem později zjistil, má úvaha byla mylná… Naložil jsem tedy motorku, vyzvedl Rucka, poté jsme naložili motorku Marka (no motorku…. Ducati) :-) a vyrazili jsme směr Brno za stále slunečného počasí. Tato idylka trvala do místa vzdáleného cca 10 km od Masarykova okruhu, kdy nám na auto přistály první kapky. Po příjezdu do depa nás přivítal pohled na odevzdané výrazy Stepose a Pepy, kteří právě přezouvali na mokré gumy. Další koho jsme viděli byl Dawe02 s Jitou, které jsme naposledy viděli na tom osudném podniku v Mostě. Musim říct, že to byl na rozdíl od těch předchozích velice příjemný pohled. Usměvavý Dawe už ve skvělé kondici se tam proháněl na skůtru a zdálo se, že mu ten déšť vadí ze všech nejmíň :-) . Tak jsme klukům pomohli s přezouváním a montáží kol a dozvěděli se, že stále čekali na sucho a od rána tedy ještě nejeli. Ale protože obloha nevěstila nic dobrého, tak se rozhodli poslední dva tréninky a oficiální trénink na CEC2 odjet na vodě. Já se rozhodl motorku na ten jeden trénink nepřezouvat a Stepos mi nabídl že ho můžu jet na té jeho (bohužel to byla dle jeho slov poslední nabídka tohoto typu) :-) . Stepos vyrazil na trať a my šli na boxovku čekat na jeho průjezd. Jaké bylo naše překvapení, když se místo po cílovce přihnal Stepos do boxů, že nic nevidí. Očistilo se plexi, vyrazil znova a po dalším kole byl opět za námi (asi viděl tak špatně, že si pokaždé spletl odbočku) . No ve výsledku odjel v tréninku 3 kola, která pokaždé zakončil v boxech čištěním plexi. Další trénink už to bylo lepší a Stepos zajel na vodě 2:33.7 , což byl super výkon. Podotýkám, že jsme ani jeden z nás na vodě a na mokrých gumách nejeli ještě nikdy předtím! Pak přišly dva oficiální tréninky na CEC2 a ten první jsem jel já. Stepos mi říká: prostě se na to vyser a jeď jak na suchu, ty gumy to daj. Ale přeci jen to nebyla moje motorka a ten červíček nejistoty tam pořád hlodal, nicméně jsem po prvních opatrných kolech začal trochu přidávat a vyklubalo se z toho 2:27.1! Byl jsem nadšenej. Druhý trénink jel Stepos a i ten si polepšil na krásných 2:31.3, takže bychom na vodě asi byli hodně silní :-) . Nastěhovali jsme věci do boxu, vše postupně vybalili, prošli si trať a přezuli Steposovu motorku v naději lepšího počasí na neděli. V neděli jsme se probudili do slunečného počasí a teplot okolo 13 stupňů, což bylo dobré. Kvalifikaci jsem odjezdil já (když už jsem vyhrál ten náš závod) ale pro velký provoz jsem tam nedokázal dát pořádnej čas. Nicméňe to stačilo na 15. místo na startu. Dále jsme museli provést úpravu naší taktiky pro závod, čili padlo rozhodnutí že bude startovat Stepos a to ze dvou důvodů. Mojí Zuzance se občas nechce startovat a chtěli jsme jet pouze na jednu zastávku. Jenže Stepa si nebyl jistý že to hodinu v kuse vydrží a tak jsme zvolili tuto možnost, že kdyby to nevydržel, tak si mávne, já to pak odkroužim hodinu a poslední půlhodinu zase Stepa. Jedna zastávka ušetřena a přesně tak to na konec dopadlo. Start se Stepovi příliš nepovedl a tak se propadl o pár míst dozadu, ale v průběhu prvních kol to velice rychle dotáhl zpět a hnán vidinou předjetí před ním jedoucího Pimpiše jel jak dráha :-) Pořadí si párkrát vyměnili a nakonec se Stepos napevno usídlil před ním a lehce poodjel. Po půl hodině mu však skutečně došly síly a tak jsem šel na řadu já. Hned po odjetí pár kol se přede mnou objevil na trati safety car a najednou koukám, že ho někdo ještě předjíždí venkem. To jsem vážně ještě neviděl. Za safety carem jsme obkroužili zhruba 3 kola a po jeho zajetí do boxů se začlo zase tahat. Předjel jsem přede mnou jedoucí R1 a měl naprosto volnou dráhu aspoň pár kol. Po hodině jsem signalizoval střídání a přesně v té chvíli se ta odjetá hodina začala projevovat. Křeče v tříslech, ramenou a zápěstích byly neklamným znamením, že jedu do boxů právě v čas. Po vystřídání jsem neměl ani sílu slézt z motorky a chvíli jsem na ní jen bezvládně vysel. Na dráze probíhalo vše dle plánu a zhruba 10 minut před koncem mi Ruck povídá ať jdu hlídat boxovku, kdyby se něco dělo se Steposem. Tak si tam stoupnu a když vidim po třetí projíždět Pimpiše a Stepose né, tak už mi to bylo vážně divný. Hlavou se mi začly honit černé myšlenky a tak se otočím a jdu to sdělit Ruckovi do boxu, když v tom vidim jak Stepos přijíždí z depa. Řikám si: sakra on se snad nikdy nenaučí kudy ta trať vede, to už je horší než v sobotním tréninku a najednou koukám že motorka není v celku. Byl to vážně pád, naštěstí jen lehké podklouznutí zadního kola v náklonu, čili prakticky bez následků, jen prohnutý výfuk, plexi pryč, odřená a ohlá stupačka, pár odřenin na kapotách, rámu a nádrži a ohnutý držák nádobky na brzdovku. Jelikož se Stepos dopravil do boxů přibližně 1,5 minuty před koncem, nemělo už ani smysl se vydávat na trať. Přišli jsme o pozici pohybující se na hranici 10 místa, ale co, hlavně že je Stepos cajk. Následovalo už jen balení, shlédnutí startu velkého CECu a odjezd domu. Tak snad nám to v Mostě dopadne líp:-)

zde nejdete report od spřáteleného Sranda teamu