CEC2 - Brno - Úterý 29.9.2009 - report

Poslední závod letošní sezóny byl ve znamení změn, které jsme se bohužel dozvídali postupně na poslední chvíli. Původní plán byl uskutečnění závodu na Slovakiaringu, v termínu 25.9.2009. Jelikož však došlo k posunu stavby a následného dokončení tohoto okruhu, nebylo možné tento termín dodržet a jako náhrada se závod uskutečnil na Brněnském autodromu, v termínu 29.9.2009. V době oznámení však byly termíny okruhových akcí zaplněny a tak zřejmě jedinou možnou variantou bylo uspořádat závod ve spolupráci s agenturou Bike Promotions, která si ale pochopitelně nechtěla nechat zasahovat do svých plánů a tak jsme vlastně pouze zaplnili volná místa. Z tohoto důvodu se z jednodenní akce,stala akce dvoudenní, kdy se první trénink zahajoval v 15 hodin v pondělí a start závodu byl naplánován na 16 hodinu v úterý. No co, hlavně že se nakonec jelo. Vše tedy probíhalo naprosto standardně, až na to, že Ruck nebyl poprvé náš mechanik, ale soupeř. Naložili jsme tedy se Stepou dodávku a v dopoledních hodinách se vydali směr Brno. Tento závod měl pro nás ještě jeden význam a to, že nás náš spřátelený team Lama´s ve své frustraci ze smolné sezóny vyzval na souboj, kdo se ve výsledku umístí lépe. Již na dálnici jsme je předjeli rozdílem třídy a to byla jen předzvěst následného dění. Po příjezdu na místo jsme se ,,vylodili“ v depu, jelikož boxy pro nás měly být zpřístupněny až od šesté hodiny večerní. Ten den nás čekali pouze tři tréninky, počasí krásně vycházelo a tak to vůbec nevadilo. V naší blízkosti se usídlili další přátelé z teamů V2, Lama´s, Plejba a Kráťa a také Dream 2:25 ve složení: Ruck a Vrtule. Rozložení v našem teamu bylo jasné: Stepa pojede tréninky dva, já jeden a druhý den pojedu kvalifikaci. Stepos tedy vyrazil do prvního tréninku a nezajížděl zrovna časy, na které byl zvyklý. Dohodli jsme se tedy s Lama´s , že si tréninky prohodíme, čili že já pojedu zároveň se Steposem a Pepa poté zároveň s Márou. Lama´s tento návrh přijali, jelikož u nich v teamu byla situace podobná a ten trápící se byl pro změnu Pepa. Nandali jsme tedy na mou motorku kameru směrem dozadu a vyrazili společně na trať. Stepa se snažil držet aby byl v záběru a ve výsledku z toho byl slušný čas, okolo 2:25. Poté vyrazili na trať Lama´s a  už od počátku bylo divné, jak se Pepa vzdaluje Márovi. A tak zatím co se Pepa vrátil z tréninku v celku spokojen, že zajel čas okolo 2:24, Mára přijel s tím, že mu vynechává motorka a vůbec nejde do otáček. Dalším průlomovým bodem tréninků bylo pravděpodobně absolutní uvědomění si Rucka, že zajet čas okolo jím avízovaných 2:30 už vážně není taková sranda. Jeho čas se v té době pohybovaly těsně pod hranicí 2:40 a Ruck si stěžoval na absolutně nefungující podvozek na jeho RSV. Prakticky ihned po dokončení tréninků jsme dostali možnost se nastěhovat do boxů a tak hned po vybalení se Mára jal rozebírat svou duc duc a zjišťovat příčinu problému. A tak zatím co my ostatní přezouvali, popíjeli a klábosili v tom super kolektivu, Márovi naskakovaly další a další vrásky na čele. Nakonec to dopadlo tak, že se Mára klasicky někde vylil a ráno putoval i s motorkou do brněnského servisu. Výsledkem po jeho návratu byla rozjasněná tvář, že je vše ok a ihned po zakoupení a přezutí nových pneu na nás bude v plné síle připraven. Do kvalifikace jsem od managera obdržel cíl zajet kolo za 2:23, což by nás na startu mělo před ty Lamičky dostat. Povedlo se a já dal čas ještě o vteřinu lepší, zatím co Marek zajížděl nové gumy a poté se proplétal tím davem. Výsledkem byla 19. pozice na startu, zatím co naši hlavní konkurenti obsadili 43 místo.Těšil jsem se na start, přeci jen jsem ho 2x přenechal kolegovi a je to extrémně zábavná záležitost. Hend před námi byl na startu Olejna, který měl ale problémy se startérem u motorky a tak bylo velkou neznámou, jestli mu to chytne. Nám přijel na pomoc Matěj a tek dostal tu čest držet motorku na startu a tu atmosféru si vychutnat pěkně z blízka. S ohledem na potíže Plejbovy motorky byl zároveň požádán, aby pomohl s roztlačením, pokud by nechytla. Po seřazení motorek na čáru a vyrovnání jezdců na protilehlé straně trati nastal ten moment naprostého ticha. Po tom co člověk celý den poslouchá řev vytočených motorů je ta chvíle naplněná tichem, nervozitou a soustředěním prostě fascinující! A bylo odstartováno. Start nebyl úplně nejlepší, ale nejhorší taky ne, čili jsem zhruba udržel naší startovní pozici a do první zatáčky se mi povedlo na brzdy předjet pár dalších jezdců. A ve třetím kole jsme se nacházeli na 13. místě. Do šestého kola jsem se propadl na 17 pozici a vyjel první Safety car! Na klučinu ležícího vedle motorky na výjezdu z ,,áčka“ nebyl lehký pohled. Po odjetí dvou kol zajel SC do boxů a jelo se dál. Naše taktika byla jet na jednu zastávku v boxech a ušetřit tím čas při střídáních. Taktika nám vycházela a já se prokousával až na 12 pozici. Přibližně po hodině se mi rozsvítilo kontrolka benzínu a já si mávl že budu střídat. Přesně v tom okamžiku na trať vyjel další SC, který byl zapříčiněn dalším vážným pádem, tentokrát na pověstné zatáčce č.18. Při SC jsem tedy zajel ihned do boxu a jelikož tato strategie napadla i ostatní teamy, dostali jsme se díky střídání až na 9 pozici! Pak se ale bohužel projevil opět Steposův pád, který na jeho jízdě bohužel zanechal lehké následky a tak i když se snažil, prostě mu to nesedlo a následoval propad na 21 místo ve startovním poli. Tím byla způsobena i jeho nechuť a tak se nechal přibližně po 35 minutách vystřídat a já na tomto umístění dojezdil závod. Safety Cary vyjely ten den 3 a jeden z nich byl bohužel způsoben i pádem Rucka v nájezdu na cílovou rovinku. Jednalo se naštěstí o pád lehký, ale i tak to Ruck odnesl přetrhanýmy vazy v ruce a musel se následující den podrobit operaci. Další smutnou zprávou, kterou jsem se dozvěděl, bylo to, že naši přátelé z Lama´s  závod opět nedojeli a tím si svůj kalich hořkosti byli nuceni dopít až do dna. Mára byl sestřelen ze zadu jiným jezdcem a tak jediné co bylo potěšující bylo to, že se mu nic nestalo a na motorce byly jen kosmetické vady. Tím tedy naše první závodní sezóna končí a už si začínáme pomalu rovnat plány na sezónu příští.Dojeli jsme celkově v kategorii superbike na 17 místě, což s ohledem na naše nulové zkušenosti, stáří strojů považujeme za velký spěch! A to jsme jeden závod nedokončili. Gratulujeme přátelům z V2 k fantastickému výsledku a celkově druhému místu a Lamičkám snad nezbývá než popřát více štěstí pro další rok. Byla to fajn sezóna a těch zážitku, srandy a přátelské atmosféry bylo prostě tolik, že máme na hodně dlouho nač vzpomínat. Bylo to super přátelé, díky. A pochopitelně musíme poděkovat sponzorům, bez kterých bychom tu sezónu zvládali jen velice těžko.